4  Mezinárodní finance

Studijní materiály
  • Dahlquist, J. R., &; Knight, R. (2022). Principles of finance. OpenStax, Rice University. https://openstax.org/details/books/principles-finance
    • Chapter 3.5 – Foreign Exchange Rates.
  • MELICHER Ronald W. a Edgar NORTON. Introduction to finance: markets investments and financial management. Seventeenth edition. Hoboken: Wiley 2020, xxix, 613. ISBN 9781119561170.
    • Chapter 6 – International Finance and Trade.
  • MARKOVÁ Jana. Mezinárodní měnová spolupráce. Oeconomica, 2006.
  • MANDEL Martin; DURČÁKOVÁ Jaroslava. Mezinárodní finance a devizový trh. Management Press, 2016.

Výstupy z učení:

4.1 Základní pojmy

Definice

Mezinárodní finance lze chápat jako systém peněžních vztahů, jejichž prostřednictvím dochází k pohybu peněžních fondů v mezinárodním měřítku.

  • Devizový tuzemec: Osoba nebo instituce, která má sídlo nebo trvalý pobyt v tuzemsku.
  • Devizový cizozemec: Osoba nebo instituce, která má sídlo nebo trvalý pobyt v zahraničí.

4.2 Mezinárodní měnový systém

Ekonomiky jednotlivých zemí jsou propojeny prostřednictvím mezinárodního obchodu a mezinárodního pohybu kapitálu, které by nefungovaly bez existence rozvinutého a všeobecně uznávaného měnového a finančního systému.

Definice

Mezinárodní měnový systém je souhrnem vzájemných vazeb mezi měnami a měnovými *systémy jednotlivých zemí a oblastí.

  • Počátek mezinárodní měnové a finanční spolupráce sahá do 19. století.
  • Mincovní unie: Latinská mincovní unie, standard zlaté mince, standard zlatého slitku.
  • Historicky byl mezinárodní měnový systém vázán na zlatý standard, který byl používán pro většinu mezinárodního obchodu od druhé poloviny 19. století až do počátku 20. století.
  • Zánik zlatého standardu: Ke zhroucení zlatého standardu došlo během první světové války. Během světové hospodářské krize ve 30. letech a druhé světové války pokračovaly méně formální směnné systémy.
  • Hospodářská krize 30. let 20. století vedla k opuštění vazby měn na zlato a k devalvaci většiny měn.

4.2.1 Bretton-woodský měnový systém

  • Cílem bylo vytvořit mezinárodní měnový systém a zdroje kapitálu pro obnovu válkou zničených ekonomik a rozvoj mezinárodního obchodu.
  • Systém byl založen na pevných devizových kurzech s vazbou na zlato a americký dolar, nejsilnější měnu poválečného období.
  • Americký dolar hrál klíčovou roli ve fungování Bretton-woodského systému.
  • Na počátku 70. let začaly některé země revalvovat své měny a zavádět systém volně pohyblivých devizových kurzů (floating).
  • To vedlo k postupnému rozpadu Bretton-woodského systému pevných kurzů.
  • Tím došlo k oficiálnímu opuštění dlouhodobé kurzové stability prosazované od druhé světové války Mezinárodním měnovým fondem (IMF).
  • Systém fungoval až do počátku 70. let 20. století, kdy v srpnu 1971 byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato.

4.3 Mezinárodní měnový fond

  • Na mezinárodní měnové konferenci v Bretton Woods v červenci 1944 byly založeny dvě hlavní instituce měnové a finanční spolupráce:
    • Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF)
    • Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, IBRD).
  • Cíl IMF: Podpora světového obchodu a zabezpečení měnové stability.

Původní cíle IMF:

  • Podporovat mezinárodní měnovou součinnost.
  • Usnadňovat rozvoj a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu.

Další cíle IMF:

  • Vytváření nových prostředků mezinárodní likvidity (např. SDR – Special Drawing Rights).
  • Pomoc při řešení problémů zadluženosti rozvojových zemí.
  • Podpora při řešení finančních krizí.
  • Výzkumně-informační a poradenská činnost v oblasti mezinárodních financí.

4.4 Skupina Světové banky

  • Skupina Světové banky (World Bank Group, WBG) je tvořena pěti subjekty.
  • Dva hlavní subjekty jsou:
    • Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, IBRD)
    • Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association, IDA)

4.4.1 Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

  • Původním posláním IBRD bylo financování poválečné obnovy hospodářství členských zemí. První úvěry ve výši 500 mil. USD byly poskytnuty zemím západní Evropy na obnovu jejich ekonomik.
  • Po přijetí Marshallova plánu se zaměření banky přesunulo na financování strukturálních a rozvojových programů, zejména v rozvojových zemích.
  • IBRD poskytuje úvěry, garance a poradenské služby především středně příjmovým zemím a zemím s transformující se ekonomikou.
  • Byla založena na konferenci v Bretton Woods (New Hampshire, USA) v červenci 1944 spolu s Mezinárodním měnovým fondem (IMF).
  • IBRD má 189 členských zemí.

4.4.2 Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA)

  • IDA byla založena v roce 1960 a jejím členem je 173 zemí.
  • Hlavním cílem IDA je odstraňování chudoby v nejchudších rozvojových zemích prostřednictvím zvýhodněných půjček a grantů zaměřených na udržitelný rozvoj a zlepšování životních podmínek obyvatel.
  • V současnosti může čerpat prostředky ze zdrojů IDA 76 zemí.

4.5 Banka pro mezinárodní platby

  • Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS)
  • Založena: 17. května 1930, sídlo v Basileji.
  • Členové: 63 centrálních bank.
  • V počátečním období své činnosti prováděla BIS operace spojené s likvidací válečných reparací Německa po 1. světové válce. Dále se zabývala různými operacemi pro centrální banky evropských zemí, zejména v oblasti obchodů se zlatem.
  • V 70. letech se BIS podílela na operacích zaměřených na udržení stability devizových kurzů měn členských zemí Evropského společenství (ES) a později Evropského měnového systému (EMS).
  • V současnosti BIS podporuje měnovou a finanční spolupráci evropských centrálních bank v oblastech:
    • Měnová politika
    • Bankovní regulace a dohled
    • Řízení devizových rezerv
    • Ekonomický a měnový výzkum
  • Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) je fórum pro pravidelnou spolupráci v oblasti bankovního dohledu.
  • BCBS přispívá k vytváření mezinárodních standardů v oblasti dohledu s cílem posílit makro-obezřetnostní stabilitu.

4.6 Formování a význam hospodářské měnové unie

  • Prohlubování integrace západoevropských zemí mělo za cíl liberalizaci pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob přes národní hranice členských států, což vyvrcholilo vytvořením jednotného trhu 1. ledna 1993.
  • Další krok integrace zahrnoval zavedení hospodářské a měnové unie zahrnuté do Maastrichtských dohod podepsaných 7. února 1992.
  • 1. ledna 1999 došlo ke sjednocení národních měn 11 států Evropské unie a vytvoření jednotné měny euro, což představovalo významný posun v procesu ekonomické integrace a výraznou modifikaci mezinárodního měnového systému.
Poznámky k používání eura
  • Ne všechny členské státy Evropské unie v současnosti používají euro.
    • Některé státy se rozhodly ponechat si vlastní národní měny.
    • Některé nesplňují Maastrichtská kritéria pro přijetí eura kvůli fiskálním deficitům a dalším omezením.
  • Vytvoření eura bylo doprovázeno vznikem Evropské centrální banky (ECB), která nahrazuje centrální banky jednotlivých zúčastněných zemí.
  • ECB odpovídá za provádění měnové politiky v zemích eurozóny.

4.6.1 Maastrichtská kritéria

  • Kritérium cenové stability: Míra inflace (CPI) nesmí překročit inflaci tří nejvýkonnějších ekonomik eurozóny o více než 1,5 procentního bodu.
  • Kritérium dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí:
    • Poměr veřejného deficitu k HDP nesmí překročit 3 %.
    • Poměr veřejného dluhu k HDP nesmí překročit 60 %.
  • Kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II: Kurz národní měny musí zůstat v rámci vymezeného koridoru vůči euru.
  • Kritérium stability dlouhodobých úrokových sazeb: Dlouhodobé úrokové sazby nesmí překročit sazby tří nejvýkonnějších ekonomik eurozóny o více než 2 procentní body.

4.6.2 Evropská centrální banka (ECB)

  • Založena 1998 v souvislosti s vytvořením Evropské měnové unie.
  • Hlavní úloha: Odpovídá za provádění měnové politiky v zemích eurozóny.

Rozhodovací orgány ECB

  • Rada guvernérů: Hlavní rozhodovací orgán; zahrnuje členy Výkonné rady a guvernéry národních centrálních bank států eurozóny. Určuje měnovou politiku eurozóny.
  • Výkonná rada: Skládá se z prezidenta, viceprezidenta a dalších čtyř členů. Zabývá se běžným chodem ECB a uskutečňuje měnovou politiku.
  • Generální rada: Poradní a koordinační orgán; zahrnuje prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a guvernéry národních centrálních bank členských států EU. Sestavuje statistické výkazy a zprávy o činnosti ECB.

Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Eurosystém

  • ESCB: Skládá se z ECB a národních centrálních bank (NCB) všech členských států EU, bez ohledu na to, zda zavedly euro.
  • Eurosystém: Skládá se z ECB a národních centrálních bank států, které přijaly euro. Eurosystém a ESCB budou fungovat souběžně, dokud se všechny členské státy EU nestanou členy eurozóny.
  • Eurozóna: Skupina zemí, které zavedly euro jako svou měnu.

4.6.3 Bankovní unie

  • Byla vytvořena v reakci na finanční krizi v roce 2008 a následnou dluhovou krizi v eurozóně.
  • Cíl: Zajistit stabilitu, bezpečnost a spolehlivost bankovního sektoru v eurozóně a EU a přispět k finanční stabilitě.

Hlavní cíle bankovní unie

  • Posílení bankovního sektoru: Banky musí být schopny odolat budoucím finančním krizím.
  • Řešení úpadku bank: Úpadky neudržitelných bank by měly být řešeny bez nutnosti využití prostředků daňových poplatníků a s minimálním dopadem na reálnou ekonomiku.
  • Bankovní unie zahrnuje všechny členské státy eurozóny. Členské státy EU mimo eurozónu se mohou připojit prostřednictvím úzké spolupráce s Evropskou centrální bankou.

Jednotný mechanismus dohledu (Single Supervisory Mechanism, SSM)

  • Nadnárodní struktura EU pro bankovní dohled.
  • Úkoly v oblasti dohledu nad finančními institucemi vykonává Evropská centrální banka (ECB) v úzké spolupráci s národními orgány dohledu jednotlivých členských států.

Jednotný mechanismus pro řešení krizí (Single Resolution Mechanism, SRM)

  • SRM je systém zaměřený na účinné a efektivní řešení krizí finančních institucí, které nejsou životaschopné.
  • Mechanismus zahrnuje Jednotný fond pro řešení krizí, který je financován evropským bankovním sektorem a je určen k použití v krizových situacích bank.

4.7 Platební bilance

Definice

Devizová (prostá) platební bilance:

  • „Systematický přehled devizových inkas a úhrad, které byly uskutečněny mezi devizovými tuzemci a devizovými cizozemci za určité zvolené období (zpravidla jeden rok).“
Definice

Platební bilance (širší pojetí):

  • „Systematický statistický záznam všech ekonomických transakcí, které byly uskutečněny mezi devizovými tuzemci a cizozemci za určité zvolené období (zpravidla jeden rok).“

4.7.1 Zásada podvojného účetnictví

Každá transakce má dvě strany:

  • Export zboží (služeb): na jedné straně úbytek zboží (vyjádřeno částkou peněz), na straně druhé příjem platby za zboží, ve výsledku se obě strany účtu „vynulují“.
  • Import zboží (služeb): na jedné straně nárůst zboží (vyjádřeno částkou peněz), na straně druhé odešlá platba za zboží, ve výsledku se obě strany účtu „vynulují“.

Důsledkem tohoto principu je skutečnost, že platební bilance musí být vyrovnaná, tedy celkový zůstatek (tzv. saldo) platební bilance musí být roven nule.

4.7.2 Horizontální struktura platební bilance

I. Běžný účet

  • Obchodní bilance (bilance vývozu a dovozu zboží): přebytek vs. deficit.
  • Bilance služeb: mezinárodní doprava, zahraniční cestovní ruch, diplomatické, obchodní a vojenské zastoupení, atd.
  • Bilance výnosů: platby a výnosy z kapitálových investic (POZOR – pohyb kapitálu je registrován na finančním účtu – viz dále).
    • Kreditní položky: výnosy z finančních aktiv a investování v zahraničí, příjmy rezidentů ze zaměstnání v cizině (zisky, úroky, dividendy, renty).
    • Debetní položky: úroky placené domácími podniky do zahraničí z úvěrů od zahraničních bank, příjmy nerezidentů zaměstnaných v domácí ekonomice.
  • Transfery neboli jednostranné platby: hospodářská pomoc, dary a příspěvky nadnárodním institucím, alimenty, zahraniční penze, atd.

II. Kapitálový účet

  • Kapitálové transfery (součástí běžného účtu byly transfery nekapitálové): čerpání zdrojů EU, převody majetku migrujícího obyvatelstva, promíjení dluhů.

III. Finanční účet

  • Ostatní kapitálové transakce:
    • Investiční toky: přímé investice (minimálně 10 % kontrola zahraničního podniku) – nákup akcií, reálné investování.
    • Portfoliové investice (nepřímé investice): prodej nebo nákup akcií či jiných majetkových cenných papírů, pokud není splněna 10% podmínka kontroly podniku, nákup a prodej dluhopisů.
    • Ostatní: dlouhodobé a krátkodobé poskytnuté a přijaté úvěry (podniky, obchodní banky, vlády, centrální banky).

IV. Chyby a opomenutí

  • Vznikají z důvodu nezaúčtování některých mezinárodních transakcí, např. kvůli nedostatku dat.
  • Tato položka odráží také často rozdílnou metodiku používanou v různých zemích při statistickém zjišťování položek platební bilance (PB) – výše položky se tak může lišit na debetní a kreditní straně účtu.
  • Devizové intervence a chyby a opomenutí patří k tzv. vyrovnávacím položkám platební bilance – zajišťují, aby se kreditní strana rovnala debetní, tedy aby byla PB vyrovnaná.

V. Změna devizových rezerv

  • Úzce souvisí s intervencí centrální banky (CB) na devizových trzích.
  • Nákup a prodej deviz za účelem ovlivnění devizové nabídky a poptávky, a tedy i devizového kurzu.
Snížení devizových rezerv
  • CB se zbavuje zásoby deviz \(\rightarrow\) růst nabídky deviz \(\rightarrow\) vliv na kreditní stranu PB.
  • Prodává devizy výměnou za CZK \(\rightarrow\) posílení CZK \(\rightarrow\) implikace pro reálnou ekonomiku.
  • Nastává, když je zbytek bilance v deficitu („více se přivezlo než vyvezlo“).
    • Ze země odteklo více deviz než do ní přiteklo, je tedy logické, že chybějící devizy se musí někde vzít.
Zvýšení devizových rezerv
  • CB nakupuje devizy \(\rightarrow\) růst poptávky po devizách \(\rightarrow\) vliv na debetní stranu PB.
  • Nakupuje devizy výměnou za CZK \(\rightarrow\) oslabení CZK \(\rightarrow\) implikace pro reálnou ekonomiku.
  • Nastává, když je zbytek bilance v přebytku („více se vyvezlo než přivezlo“).
    • Do země přiteklo více deviz než z ní odteklo, co dělají subjekty s přebytkem deviz? \(\rightarrow\) prodají je CB (odliv deviz z trhu).

4.8 Měnový (směnný) kurz

Definice
  • Devizový kurz udává, kolik domácích peněžních jednotek (např. CZK) je potřeba zaplatit za jednu zahraniční peněžní jednotku (např. USD) nebo naopak.
Definice
  • Směnný kurz je cena měny, která se tvoří na devizovém trhu podle vývoje poptávky po devizách a nabídky deviz. Tato cena je ovlivněna fundamentálními faktory a chováním subjektů na devizovém trhu.
  • Fundamentální faktory: veličiny ovlivňující měnový vývoj, např. rovnováha platební bilance, inflační a úrokový diferenciál, změna peněžní zásoby, tempo růstu HDP.
  • Chování subjektů na devizovém trhu je často ovlivněno jejich očekáváním, ale také vládními a centrálně-bankovními opatřeními, politickými prohlášeními, fiskální a monetární politikou či devizovými intervencemi.
  • Spotový měnový kurz: Kurz pro okamžitou směnu.

4.8.1 Typy kurzových záznamů

  • Přímý kurzový záznam (přímá kotace): Směnné kurzy vyjádřeny v jednotkách domácí měny za jednotku zahraniční měny.
  • Nepřímý kurzový záznam (nepřímá kotace): Směnné kurzy vyjádřeny v jednotkách zahraniční měny za jednotku domácí měny.
Příklad

O kterou kotaci se jedná_?

  • 1 USD = 22,220 CZK (Přímá kotace pro ČR)
  • 1 CZK = 0,045 USD (Nepřímá kotace pro ČR)

Poznámka: Co je pro jednu zemi nepřímá kotace, to je pro partnera přímá kotace a naopak. Obě poskytují stejné informace, ale v jiném formátu. Volba mezi přímou a nepřímou kotací závisí na místních tržních zvycích.

4.8.2 Apreciace, depreciace vs. Revalvace, devalvace

  • Apreciace a depreciace označují posilování a oslabování měny na trhu v závislosti na poptávce a nabídce.
  • Revalvace a devalvace označují posílení nebo oslabení měny na základě rozhodnutí centrální banky či vlády.
  • Směnný kurz je důležitý pro podniky zapojené do mezinárodního obchodu, protože ovlivňuje hodnotu jejich příjmů a výdajů. Apreciace nebo depreciace měny také ovlivňuje kupní sílu spotřebitelů.

Co ovlivňuje měnový kurz?

  • Vývoj platební bilance
    • Aktivní saldo některého z účtů (více se vyvezlo než přivezlo) \(\rightarrow\) zvýšení nabídky deviz \(\rightarrow\) apreciace (posílení) domácí měny.
    • Pasivní saldo některého z účtů (více se přivezlo než vyvezlo) \(\rightarrow\) zvýšení poptávky po devizách \(\rightarrow\) depreciace (oslabení) domácí měny.


4.9 2. Parita kupní síly (PPP)

  • V 50. a 60. letech minulého století hrály v mezinárodních platbách významnou úlohu zejména toky zboží. Pohyby kapitálu podléhaly v mnoha zemích devizovým omezením.
  • V 80. letech dochází k uvolnění pohybu mezinárodního kapitálu, zejména v souvislosti s vytvářením podmínek pro EMU. PPP tedy nemůže v dnešních podmínkách plně vysvětlit, čím je devizový kurz určen, ani proč je proměnlivost kurzů tak značná.
  • Vývoj PPP je však důležitou informací pro finanční analýzy a predikce vývoje devizového kurzu.
  • Vyplývá ze zákona jedné ceny, který říká, že cena zboží po přepočtení na stejnou měnu musí být stejná. Existují však překážky mezinárodního obchodu (např. dopravní náklady, neobchodovatelné statky jako služby), kvůli nimž si měnové ceny neodpovídají.

4.9.1 Absolutní verze

  • Nominální měnový kurz je vyjádřen jako poměr cenových hladin:

\[ SR_{\text{ppp}} = \frac{\sum_{i=1}^{n} P_{D,i} \times Q_i}{\sum_{i=1}^{n} P_{F,i} \times Q_i} \]

Kde: - \(SR_{PPP}\) je devizový kurz odvozený od parity kupní síly (počet domácích měnových jednotek za jednotku zahraniční měny), - \(\sum_{i=1}^{n} P_{D,i}\) je soubor zboží vyjádřený v domácích cenách, - \(\sum_{i=1}^{n} P_{F,i} \times Q_i\) je stejný soubor zboží oceněný v zahraničních cenách.

Příklad: ::: {.callout-tip title=“Příklad”} - Reprezentativní soubor zboží oceněný na českém trhu činí 15 000 CZK. Stejný soubor zboží oceněný na americkém trhu v dolarech činí 1 000 USD. - Paritní měnový kurz by tedy byl:

\[ SR_{PPP} = \frac{15\,000 \, \text{CZK}}{1\,000 \, \text{USD}} = 15 \, \text{CZK/USD} \] :::

4.9.2 Relativní verze

  • Relativní verze PPP poskytuje dynamický pohled na devizový kurz. Zaměřuje se na procentní změny cen v čase, vyjádřené cenovými indexy.
  • Tato teorie tvrdí, že nový rovnovážný kurz se přizpůsobuje inflačnímu diferenciálu, tj. relativní změna rovnovážného kurzu přibližně odpovídá rozdílům v míře inflace v různých zemích.

Rovnice pro rovnovážný kurz:

\[ SR_{E,t} = SR_{E,t-n} \times \frac{1 + p_{D(t-n,t)}}{1 + p_{F(t-n,t)}} \]

Kde: - \(SR_{E,t}\) je rovnovážný kurz v období \(t\), - \(SR_{E,t-n}\) je rovnovážný kurz v minulém období \(t-n\), - \(1 + p_{D(t-n,t)}\) je míra inflace v domácí zemi za období \(t-n\) až \(t\), - \(1 + p_{F(t-n,t)}\) je míra inflace v zahraničí za období \(t-n\) až \(t\).

Příklad
  • Předpokládejme, že cena piva v ČR vzrostla o 9 %, zatímco v Británii vzrostla o 5 %. Kurz britské libry v minulém období byl 50 CZK/GBP.
  • Index vlivu inflace na kurz je:

\[ I_{PPP} = \frac{1 + p_{D(t-n,t)}}{1 + p_{F(t-n,t)}} = \frac{1.09}{1.05} \approx 1.038 \]

  • Nový rovnovážný kurz podle relativní verze PPP je:

\[ SR_{E,t} = SR_{E,t-n} \times I_{PPP} = 50 \times 1.038 = 51.9 \, \text{CZK/GBP} \]

  • To představuje apreciaci britské libry o 3.8 %.

4.9.3 Kritika teorie parity kupní síly

  • PPP není schopna vysvětlit krátkodobé pohyby kurzů.
  • Celková hladina cen zahrnuje ceny všech druhů zboží a služeb, ale pouze některé z nich jsou předmětem mezinárodní směny.
  • Není jednoznačně vymezeno, které cenové indexy nejlépe odrážejí změny kupní síly v dané ekonomice.

4.10 Teorie parity úrokové míry a úrokový diferenciál

  • Významná úloha vývozu a dovozu kapitálu při determinaci kurzu.
  • Parita úrokové míry vychází z předpokladu, že při volném pohybu kapitálu investoři usilují o dosažení stejných výnosů ze svých aktiv, ať jsou denominována v kterékoliv měně.
  • Dovoz kapitálu (nákup domácích aktiv devizovými cizozemci, poskytování půjček domácím subjektům) závisí na úrokovém diferenciálu.
  • Úrokový diferenciál je rozdíl mezi úrokovou mírou v domácí zemi a v zahraničí. Očekávaná změna kurzu by měla přibližně odpovídat úrokovému diferenciálu.

4.10.1 Krátkodobé úrokové diferenciály

  • Vyšší úroková míra doma než v zahraničí \(\rightarrow\) kladný úrokový diferenciál \(\rightarrow\) příliv zahraničního kapitálu \(\rightarrow\) růst poptávky po CZK, růst nabídky např. EUR \(\rightarrow\) zhodnocování CZK.
  • Naopak, nižší úroková míra doma než v zahraničí \(\rightarrow\) záporný úrokový diferenciál \(\rightarrow\) odliv zahraničního kapitálu \(\rightarrow\) pokles poptávky po CZK, prodej méně výnosných českých aktiv (růst nabídky CZK), růst poptávky po např. EUR \(\rightarrow\) znehodnocování CZK.
Příklad
  • Česká firma exportuje pivo do Velké Británie a fakturuje v librách. Firma má na účtu 1 mil. GBP a rozhoduje se, zda investovat v GBP nebo převést libry na CZK a investovat doma.
  • Úroková sazba na šestiměsíční termínový vklad je 9 % p.a. v CZK a 5 % p.a. v GBP. Spotový kurz je 50 CZK/GBP. Pokud firma uloží peněžní prostředky v CZK, získá po 6 měsících:

\[ 1\,000\,000 \, \text{GBP} \times 50 \, \text{CZK/GBP} \times \left( 1 + \frac{0.09 \times 180}{360} \right) = 52.25 \, \text{mil. CZK} \]

  • Pokud uloží peníze v librách, s očekávaným spotovým kurzem 50.976 CZK/GBP bude výnos:

\[ 1\,000\,000 \, \text{GBP} \times \left( 1 + \frac{0.05 \times 180}{360} \right) \times 50.976 = 52.25 \, \text{mil. CZK} \]

V tomto případě přináší obě varianty stejný výnos.

4.10.2 Dlouhodobé úrokové diferenciály

  • Změny nominálních úrokových měr jsou doprovázeny změnou cenové hladiny (\(\uparrow i \rightarrow \uparrow \pi\); \(\downarrow i \rightarrow \downarrow \pi\)).
  • Inflační diferenciál ovlivňuje měnový kurz (např. vyšší inflace oslabuje měnu, nižší inflace posiluje měnu).
  • Investoři zahrnují do svého rozhodování také inflační očekávání.
  • Země s vysokými nominálními úrokovými sazbami mají obvykle vyšší cenovou hladinu, což vytváří tlak na oslabení měny.
  • Naopak, země s nízkými nominálními úrokovými sazbami mají nižší cenovou hladinu, což vytváří tlak na posílení měny.

4.11 Další faktory ovlivňující měnový kurz

  • Rozdílná úroveň zdanění
  • Politická a ekonomická rizika
  • Transakční náklady

Poznámka: Pokud se salda jednotlivých účtů platební bilance nerovnají (jeden účet má aktivní saldo a druhý pasivní), dochází ke změně devizových rezerv, což má vliv na měnový kurz.

4.12 Vývoj kurzů vybraných měn


4.13 Systémy měnového kurzu

  • Uspořádání kurzových vztahů v rámci systémů devizových kurzů je spojeno především s rozdílnou úlohou centrální banky, vlády a trhu při determinaci kurzu a s mírou pružnosti či stability kurzu.
  • Tři základní druhy (existují i další formy):
    1. Systém volně pohyblivých kurzů – čistý floating
    2. Systém kurzů s řízenou pohyblivostí – řízený floating
    3. Systém fixního (pevného) kurzu – s limitovanými oscilacemi k jedné měně nebo ke koši měn

4.13.1 1. Volně pohyblivý kurz (čistý floating)

  • Volně pohyblivé kurzy bez omezení intervenčního zásahu centrální banky se přizpůsobují změnám nabídky a poptávky na devizovém trhu. Reagují přirozeně na vývoj inflace, úrokových sazeb a dalších faktorů.
  • Tento model se ukázal jako nevhodný kvůli:
    • Neomezenému pohybu devizových kurzů, který destabilizoval světovou ekonomiku.
    • Prohloubení nerovnováhy účtů platebních bilancí.
    • Neschopnosti omezit inflaci – depreciace měn vedla ke zdražení importů (tzv. importovaná inflace).
    • Náchylnosti k pohybům spekulativního kapitálu v obrovském množství.

4.13.2 2. Systém kurzů s řízenou pohyblivostí (řízený floating)

  • Tento systém představuje kompromis mezi volně pohyblivými a pevnými kurzy.
  • Centrální banka si vyhrazuje právo zasáhnout do vývoje kurzu devizovými intervencemi, pokud hrozí destabilizace ekonomiky pohybem spekulativního kapitálu.

4.13.3 3. Systém fixního (pevného) kurzu

  • Pevně stanovený nominální měnový kurz vůči jiné měně či koši cizích měn.
  • Stanovuje se ústřední kurz a povolená pásma oscilace.
  • Pokud hrozí vychýlení kurzu z oscilačních pásem, centrální banka intervenuje na devizových trzích.
  • Ústřední kurz se může měnit v závislosti na vývoji platební bilance.
  • Brettonwoodský měnový systém: Typický příklad fixního kurzu, fungoval do poloviny 70. let 20. století.
  • Oscilace byla povolena v pásmu \(\pm\) 1 % od paritního kurzu k USD.

Výhody:

  • Snížení kurzového rizika – odstranění překážek mezinárodního obchodu a investic.

Nevýhody:

  • Ztráta autonomní měnové politiky, protože centrální banka musí udržovat kurz na oficiálně stanovené úrovni.
  • Náročné na rozsah devizových intervencí, protože centrální banka nemá nekonečné množství deviz.
  • Snižuje se prostor pro manévrování – centrální banka nemůže razantně měnit peněžní zásobu a úrokové sazby, protože by tím měnila měnový kurz.

4.13.4 Košový měnový kurz

  • Košový měnový kurz vyjadřuje ústřední devizový kurz vůči koši měn.
  • Příkladem je jednotka SDR – Special Drawing Rights, nadnárodní měnová jednotka Mezinárodního měnového fondu (MMF).

4.13.5 Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR)

  • SDR je měnová a účetní jednotka užívaná v rámci Mezinárodního měnového fondu (MMF) a v některých složitějších transakcích i v soukromém sektoru.
  • SDR tvoří hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Evropské měnové unie, Japonska, Velké Británie a Číny – zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému.
  • Kód měny: XDR.
  • MMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót.
  • Každý člen MMF přispívá do společné pokladny určitým obnosem.
  • Členské kvóty určují výši půjček poskytovaných jednotlivým zemím.